Příběhy klientů
Hanka K.
"Než jsem začala spolupracovat s Vláďou, tak mým největším problémem byla demotivace. Přes bolest ramen a kolen jsem se nezvládala posouvat ke svým cílům. Stagnace a bolest vedla postupně k absolutní nechuti k tréninkům. Do gymu jsem tenkrát chodila už jen z nějaké setrvačnosti. Byla jsem frustrovaná, bez radosti a přemýšlela, že bych do gymu přestala chodit úplně.
Při škole jsem si udělala trenérský kurz, protože jsem si nechtěla platit trenéra a chtěla jsem být trenérkou sama sobě. Postupem času jsem si ale uvědomila, že u cvičení nemám adekvátní sebereflexi a začala jsem hledat někoho, kdo by mě trénoval. Potkala jsem Vláďu a poznala jsem, že se nejedná o trenéra s plytkými znalostmi, jako je tomu v mnoha komerčních fitness centrech. Cenila jsem si jeho znalostí fyzioterapie, zodpovědného a komplexního přístupu a doufala jsem, že by mi mohl pomoci přiblížit se k mým cílům.
Dříve jsem na skupinových lekcích nezvládala provést panské kliky. Když jsem běžela "MajDay" a chtěl se po mě šplh na laně, tak jsem se o to ani nepokoušela a jen jsem obdivovala ty, kteří to zvládali. Nereálné mi přišlo i dokončení B7. No a za poslední rok naší spolupráce jsem všechny tyto věci zvládla i já. Hlavně se mi ale do tréninku vrátila radost, smysl a pravidelnost."
Petra M.
"Sportu jsem se od malička nijak zvlášť nevěnovala, byla jsem jen obyčejně aktivní člověk. To se změnilo, když jsem před 9 lety navštívila poprvé crossfit gym. Cvičení mě začalo bavit a chtěla jsem se v něm zlepšovat. Jenže jsem si udělala nenápadný úraz na kolečkových bruslích a od té doby mě trápí koleno a s ním spojená kyčel a bedra. I přesto jsem se dále věnovala crossfitu a bolest se objevovala jen výjimečně (špatně načasovaný pohyb), stačilo pár dní odpočívat a mohla jsem začít znovu.
Jenže jsme si pořídila pejska a s ním už tolik prostoru pro cvičení nebylo. Nezvládala jsem časově skupinové lekce a sama jsem si tréninky neuměla správně poskládat. Od tehdy se bolest v bedrech objevovala častěji a s větší intenzitou. Jakékoliv škubnuti psem na procházce nebo obyčejné sezení na židli. Rozhodnutí pro individuální koučink byla nejlepší volba. Věděla jsem, že se hýbat musím nebo spíše chtěla jsem, abych nemusela pojídat prášky proti bolesti nebo ještě hůře chodit na opichy. Nejsem člověk, který bolest řeší medikamenty, takže nikdy jsem s bolestmi k doktorovi nešla. Raději jsem nějaký čas trpěla, až bolest sama ustoupila.
Vláďa od začátku spolupráce věděl, co a jak se stalo na bruslích, že mým jediným (prozatím) cílem je udělat shyb, ale hlavně, abych nebyla nijak omezena při běžném pohybu. V začátcích jsme pozorovali, jaký pohyb zvládnu, hlídali jsme, kdy se bolest objevuje a také jsme hledali vyhovující délku tréninku. Pár měsíců jsem chodila cvičit do tělocvičny, ale v době covidu, už té možnosti bylo méně. Pořídila jsem si nejzákladnější vybavení domů, abych mohla i přes omezení fungovat a s tímto vybavením pracujeme i v současnosti.
Díky Vláďovým edukačním videím, ale také osobním / online schůzkám jsem se naučila nejen správně cvičit, ale také jak se starat o tělo zevnitř. Dal a dává mi "návody", jak si vybudovat správné návyky, co vše je důležité pro správné fungování těla, tím co jíme nebo jak spíme. To vše mi pomáhá k běžnému bezbolestnému pohybu bez jakéhokoliv omezení. Jsem neskutečně vděčná, že jsem na Vláďu dostala doporučení a velkou výhodou je, že je Vláďa mladší než já a tak to se mnou (doufám) dotáhne až do důchodu😁❤️ #MaToSmyslCoDelas"
Jan Č.
"Dříve jsem chodil do gymu na lekce a necítil jsem už žádný progres, navíc jsem si zranil lokty a dlouho s tím bojoval bez výsledků. Byl jsem frustrovaný z toho, že nemůžu cvičit a postupně mi došlo, že bez pořádného plánu se nikam nepohnu.
Po šesti měsících spolupráce s Vláďou chodím pravidelněji cvičit, lokty už nebolí a vidím progres jak v mobilitě tak v síle a provedení cviků. Také chodím dříve spát a piju více vody. Cítím zlepšení ve všech oblastech a to mě těší.
Jsem maximálně spokojený, hrozně se mi líbí ta interakce a odezva na každý trénink. Navíc čas od času přistane nějaké edukativní video jako bonus. Takže doporučuji všemi deseti!"
Jakub K.
"Dříve jsem cvičení obecně špatně vnímal, neměl jsem vybudovanou naprosto žádnou disciplínu a mé tehdejší cvičení bylo velmi nárazové a nekonzistentní. Vždy jsem dostal chuť a motivaci cvičit pouze na pár týdnů, maximálně však zhruba 3 měsíce. Neměl jsem dostatečnou motivaci, abych se cvičení věnoval déle a zároveň to pro mě ještě nebylo tak důležité vzhledem k mému věku, protože jsem zdraví nijak neřešil. Vůbec jsem si neuvědomoval zásadní dopady cvičení na zdraví a život obecně, ale viděl jsem pouze velké ruce a pekáč buchet. S postupem času jsem začal absenci cvičení vnímat víc a víc, ať už se jednalo o problémy fyzické (bolesti zad, hrbení se, únava, apod.) tak psychické (např. menší odolnost vůči stresu).
Vláďa mi doslova a do písmene pomohl změnit život. Na spolupráci se mi nejvíce líbí, že je to komplexní záležitost. Nejdříve Vláďa "obhlédnul terén" (fyzická diagnostika, návyky, strava, hydratace, apod.), zároveň semnou už od začátku probírá smysl a cíl cvičení, což je fajn si občas připomenout. Na základě těchto informací dává dokupy trénink, takže jsem si jistý, že už tohle samo o sobě je naprostá paráda. Člověk je hned jistější, že to může v pohodě zvládnout a zároveň to doopravdy má smysl. Nejvíce mi pomohlo dát si dokupy tolik potřebný režim - hydratace a spánek, což byl pro mě kámen úrazu celý život (hrával jsem PC hry dlouho do noci). Teď už v 95% případů chodím spát před/ v 22:00 a zároveň každý den vypiju minimálně 2,5L čisté vody, no a světě div se - vstávám v pohodě v 6:00, téměř bez bolesti po předešlém tréninku, odpočatý a ready na další výzvy. V porovnaní s tím, že jsem dříve vstával neustále rozbitý, bez energie a nálady je to úžasná a tolik potřebná změna. Tohle vše díky malým krůčkům a super vedení! 💪💯 Další velkou změnou je fakt, že už s Vláďou spolupracuji přes 1,5 roku a stále jsem cvičit nepřestal 😁🙌
Výsledky nejsou vidět pouze ve výše zmíněných věcech (spánek, voda, energie) ale také ve cvičení - nejvíce vnímám posun ve spodní části těla, na což jsem dříve totálně kašlal (typický "leg day skipper"), obecně mám větší sílu a jsem zároveň motivován naší spolupráci v tom dále pokračovat. I když jsou občas tréninky těžší/ ne tolik zábavné, udržujeme spolu kontakt skrze video hovory, chat, komentáře, individuální video rozbory, dotazníky a i když je naše spolupráce na dálku, tak mi Vláďa věnuje spoustu času individuálně, čehož si nesmírně vážím a pomáhá mi to stále se posouvat dále.
Rozhodnutí pro individuální koučink s Vláďou bylo bez nadsázky jedno z mých nejzásadnějších rozhodnutí v životě a jsem za naši spolupráci neskutečně vděčný. Všude kde můžu to stejně šířím a všechny otravuji s osvětou hydratace a kvalitního spánku 😂 samozřejmě v kombinaci s kvalitním cvičením. Může se to zdát jako blbost, ale dnes zapomínáme na tolik základních věcí, že jsem opravdu rád, že si vše můžu připomenout a naučit se to prakticky dodržovat. Obrovské díky Vláďo! 💪💯"
Vojtěch P.
"O cvičení jsem se začal zajímat přibližně před 8 lety, kdy jsem si začal uvědomovat, že se ve svém těle necítím dobře a chtěl jsem s tím něco dělat. Začal jsem chodit na TRX lekce, kruhový trénink a skupinové lekce Crossfitu. Když jsem potkal Vláďu, tak jsem netušil, co vlastně individuální trénink je a jak je ve výsledku mnohem hodnotnější než skupinové lekce. Nicméně Vláďa to věděl víc než dobře, a i na skupinovkách se věnoval každému zvlášť a snažil se nám pomoct. Uběhl nějaký čas, my se seznámili, proběhlo pár konverzací a já najednou seděl na mé první individuální konzultaci.
Nevěděl jsem, co od toho čekat a po otázkách typu "Čeho bys chtěl dosáhnout?", "Co pro tebe znamená cvičení?" a "Kde se vidíš za 10 let?" jsem si chvíli myslel, že dopiji kávu a půjdu pryč, protože jsem nad tímto nikdy nepřemýšlel. Naštěstí jsem to neudělal a už tomu jsou tři roky, co naše spolupráce šlape jako hodinky.
Začátky byly jiné, než jsem znal. Základní cviky pro nováčka a žádná extra zábava. Postupem času jsem si ale uvědomil, že to není jen o tom si "naložit na osu a hodit to nad hlavu", ale že to je o dost komplexnější. Měl jsem dobré vedení, kterému jsem věřil a já pokračoval. Najednou jsem v tom fitku stál sám za sebe, ale podvědomě jsem věděl, že ty věci mají smysl. Zdravotní problémy jako bolesti krční páteře a migrény byly pryč, zesílil jsem a kondice na horách se výrazně zlepšila.
Dnes mi to přijde jako věčnost. Pořád se je v čem zlepšovat, plnit si nové cíle, učit se nové věci a zkoušet, co tělo dokáže. Pod vedením někoho, kdo tomu rozumí, dále se vzdělává a je ochoten Vám kdykoli poradit se cvičením a životosprávou, nabírá "individuální koučink" úplně jiný význam. Za sebe můžu konečně po X letech říct, že už se cítím dobře ve svém těle a fyzicky se posouvám tam, kde jsem si prozatím ani nesnil. To vše díky individuálnímu koučinku pod vedením Vládi, takže směle doporučuji!"
Natálie P.
"Jsem moc spokojená s tím, jak Vláďa přistupuje k mému cvičení. Staví tréninky tak, abych je vždy zvládala, aby se dostavily výsledky a prostě jednoduše abych byla spokojená. Za rok a půl co spolupracujeme jsem na hodně věcí změnila pohled, zlepšila se mi psychika a začala jsem mít i více ráda sama sebe. Cvičení mě moc baví a mám i moc ráda lidi v Defender's Gymu. Jsem také ráda, že se můžu na Vláďu obrátit s jakýmkoliv dotazem a vždy mi vše vysvětlí. Je to velmi srdečný člověk. Doufám, že takhle budeme pokračovat i v nadcházejících letech 👊."
Anna D.
"Vláďa má ako moj trener moju doveru. Oslovila som ho v čase, kedy som zbierala posledne sily i k úsmevu a kedy mi moje telo davalo velmi zretelne najavo, že takto nie. Zablokovana krčná chrbtica, nemocnica, infuzie, rehabilitácie, ktoré som nenávidela. Bolesti u lopatky vo fázi, kedy sa mi vyhýbal i spánok.
Po 9 mesiacoch spolupráce si trúfam povedat, že to nie je iba o treningu. Je to o ceste a o snoch, u ktorých chcete, aby bolo vaše telo. Vaše zdravé telo. Začínala som od začiatku. S malými váhami, učila som sa kontrolované pohyby, sústredit sa na svoje telo. Každý jeden cvik, ktorý mám v tréningu, viem, prečo ho tam mám. Viem, ako ho mám cvičit. Po tréningu dostanem vždy perfektnú spatnú vazbu. Fungujeme hybridne (ale prevažne online) a mne to maximálne vyhovuje. Je to komplexné. A je to sloboda.
Vláďa, veľká vdaka. Za prístup, odbornost, ľudkskost, za profesionalitu."
Petr P.
"Dříve mě při pohybu trápila bolest kyčle, zad a při běhání mě píchalo v boku. Po turistice, běhu nebo delší chůzi mě vždy něco bolelo několik dní a neměl jsem z pohybu radost. Zkoušel jsem různé cviky, abych tyto problémy vyřešil, ale nikdy to nebylo efektivní.
Pochopil jsem, že cvičení je jen jedna část k úspěchu. Vláďa má zodpovědný přistup, tréninky mi píše na míru podle mých cílů a problémů, které chci vyřešit. Jsem rád, že můžeme vždy diskutovat o veškerých možnostech, jak cíle dosáhnout. Přístup je komplexní i skrze stravu, emoce, životní styl a vše je vysvětleno velice jednoduše a efektivně.
Po 3 letech spolupráce už se neobjevují žádné dřívější problémy, udělám 8 striktních shybů, jsem schopen zvedat relativně těžké věci bez bolesti zad, mám radost z pohybu a celkově se mi zlepšila fyzická kondice."
Kryštof P.
"Můj největší problém ve vztahu k pohybu byla vždycky lenost. Pohyb obecně mně vždycky bavil, ale většina aktivit vyžaduje převlékaní, dojíždění a plánování. Pokud už se mi podařilo přeprat sám sebe a začít třikrát týdně běhat, nebo chodit na lezeckou stěnu, vždycky se nakonec po pár měsících či týdnech objevila nějaká zdravotní obtíž typu píchání v koleni, v zádech, v lokti a vlastně kdekoliv. Musel jsem si dát pauzu, abych se trochu zahojil a pak jsem už znovu nezačal dalších několik měsíců, někdy i let.
Můj odjezd na Nový Zéland neznamenal jen vyměnit kancelářskou práci za pobíhání po malebné krajině a pitoreskních horských masivech, ale především za dřinu na sadech a u továrních pásů.
Konečně jsem si uvědomil, že to píchání v kloubech byl vlastně tikot mých biologických hodin, že to tikání nabírá na intenzitě a že se výrazně zrychluje.
Měl jsem na výběr, buď zatnu zuby ještě to nějakou chvíli vydržím (za podpory prášků a rekreačních drog), nebo sbalím kufry a vrátím se do smutného světa zářivek a klávesnic, nebo zkusím radikálně změnit přístup k životosprávě a prostě si zkusím prodloužit aktivní život co možná nejdéle.
To byla chvíle, kdy jsem oslovil Vláďu. Nějaké reference jsem na něj už měl a věděl jsem, že nikoho lepšího z rukávu prostě nevyklepu.
Měl jsem v hlavě jediný cíl, moci se zase hýbat bez bolesti a to si udržet co nejdéle to půjde. Po překonání počátečních obtíží a občasných pocitů úplného zmaru (když jsem se pokoušel natočit jak hluboký udělám předklon dostal jsem křeč do břicha a na videu se válím po zemi a nahlas vzdychám), které podle mého názoru k začátkům prostě patří, jsem se začal cítit úplně jinak. Z ničeho nic se dostavil plíživý pocit síly. Prostě mám i při své současné fyzicky náročné práci rezervu a hlavně vím jak se mám hýbat. Dlouho jsem nezažil situaci, kdy bych si řekl: "Vím, jak bych to měl správně zvedat, tlačit, tahat, ale jsem zrovna příliš unavený prostě to udělám na prasáka a třeba ty záda ještě tentokrát vydrží". Jednoduše nebývám unavený a přirozeně to dělám správně, protože mi to připadá jednodušší.
Záhy po tom, co jsem začal cvičit s Vláďou jsem přestal pít alkohol a po čase i kouřit… všechno… (ano občas se mi na malou chvilku zasteskne:))
… uvědomuju si, že se nakonec nejspíše špatně rozhlídnu na přechodu, ale pocit, že mám těch deset let navíc je prostě krásný…"
Simona H.
,,K panu Plevovi jsem přišla s velkými bolestmi patních ostruh. Již jsem podstoupila rehabilitace přes ortopedii, rázovou vlnu, injekce GUNA MD a lokální kryoterapii. Výsledek byl bez větších zlepšení.
Díky pečlivému vyšetření a následné terapii po půl roce u pana Plevy mohu říci, že mě paty v podstatě nebolí. Ale důležité je praktikovat cvičení, které mi doporučil, bez toho to nepůjde.
Díky moc za terapii ušitou přímo na míru mým potřebám, cítím se zase fit."
Jan F.
„Pravidelně se účastním maratonů a ultramaratonů v dálkovém běhu na lyžích, na kolečkových lyžích a silničním kole ... po mém zanedbání strečinku a regenerace se objevil problém s kolenem, který mi pan Bc. Vladimír Pleva odstranil po několika lekcích u něj v ordinaci a pravidelném cvičení podle jeho rad doma.
Díky moc!"
Leona J.
"Dříve mě téměř každý den trápily bolesti beder a měla jsem velké problémy s organizací času. Nyní jsem bez bolesti beder a mnohem lépe umím pracovat s časem. Začala jsem mnohem více přemýšlet nad tím, kde jej trávím a celkově se zlepšil můj každodenní režim. Kromě toho jsem poznala, jak je důležité dbát na pitný režim, pravidelně usínat v rozumný čas a navíc jsem omezila alkohol.
Vláďu bych určitě doporučila pro jeho celostní přístup. Je velmi empatický a příjemný. Samozřejmě oceňuji jeho kontinuální vzdělávání v různých oblastech, propojení s fyzioterapií a individuální řešení problémů."
Adam Ž.
"Cvičit jsem zkoušel už dříve, než jsem začal spolupracovat s Vláďou, začínal jsem dokonce několikrát, ale vždy to vydrželo jen pár měsíců. Měl jsem pocit, že se nikam neposouvám - nedostatečná motivace, špatně nastavené tréninky, které jsem často zbytečně přepískl a pak mě akorát dalších pár dnů bolely různé části těla, zkrátka mě pak cvičení nebavilo.
Přes koronu jsem se nedonutil už vůbec a celkově jsem zlenivěl, zeslábl a zhubnul.
Do toho jsem začal mít problémy s kolenem, několikrát mi střelilo v bedrech, když jsem něco stěhoval a objevovala se v nich pravidelně bolest.
Měl jsem pocit, že potřebuju pomocnou ruku, abych se odhodlal se sebou něco dělat a měl nad sebou nějaký dozor. Potřeboval jsem vědět, že to, co dělám, má smysl.
Chtěl jsem nabrat svalovou hmotu, posílit celé tělo, zkusit se zbavit bolestí a celkově se cítit zdravěji.
Vláďa mi nastavuje tréninky na míru tak, abych je zvládal i když mám zrovna pracovně náročnější období, ale zároveň viděl progres, který mě dále motivuje. Pomohl mi taky s nastavením jídelníčku a naučil mě nejen o jídle přemýšlet jinak.
Po 3/4 roce naši spolupráce mě už netrápí bolesti bederní páteře, bolesti kolena jsou mnohem méně pravidelné, nabral jsem 2.5kg svalů, jím zdravěji, chodím dříve spát a cítím se fyzicky i psychicky lépe. A jako bonus, cvičení mě konečně baví a věřím, že to tak tentokrát už zůstane🙂."
Získej zdarma svůj plán, jak překonat bolest.
Adam Ž.
Regenerace (priority):
1️⃣ Navýšit celkové množství jídla každý den
2️⃣ Zlepšit kvalitu jídla
3️⃣ Zlepšit kvalitu a množství čisté vody
Trénink (priority):
1️⃣ Naučit se stabilní předklon
2️⃣ Zlepšit stabilitu ve statickém výpadu
3️⃣ Zlepšit stabilitu L lopatky ve shybu
Fyzio (priority):
1️⃣ Zbavit se bolesti zad
2️⃣ Kontrolovat bolest L kolene
Jakmile s klientem na začátku spolupráce určíme jeho cíle, tak se vždy snažím co nejlépe přijít na to, kde se momentálně nachází a jaké jsou jeho schopnosti.
Tato diagnostika probíhá ve třech odvětvích = regenerace, pohyb a tělo. Jinými slovy se jedná o důkladné posouzení životosprávy, stravování, silových a vytrvalostních dovedností a fyzioterapeutické vyšetření. Díky této diagnostice jsem schopen mnohem lépe určit, jakým směrem by měl klient směřovat svou energii a snažení, aby se co nejrychleji a udržitelně přibližoval ke svým cílům.
Adamovy cíle jsou: nabrat svaly, cítit se psychicky a fyzicky lépe a mít více energie. Po prvních třech schůzkách jsme oba věděli, na čem je třeba ze začátku zapracovat. Soustředili jsme se na výše zmíněné věci první 4 týdny naší spolupráce, průběžně jsme je sledovali a na konci zhodnotili. Adamovi se podařilo zbavit se bolesti zad, zvládá základní varianty stabilního předklonu, zlepšil stabilitu ve statickém výpadu, přibral kilo a půl svalu a udělal velké změny v každodenních návycích.
Oba nás těší, že se vše posouvá správným směrem, ale zároveň víme, že nejdůležitější bude tyto věci udržet a ideálně dále rozvinout v příštích měsících, kdy bude téměř každý den zkoušet v divadle, hrát v představení nebo koncertovat. Pravidelnost ve cvičení a návycích mimo tělocvičnu je ostatně jeden z cílů, které Adam zmiňoval už na začátku. Vzhledem k jeho zodpovědnosti a odhodlání věřím, že s dodržováním těchto věcí nebude žádný problém i v následujícím časově náročnějším období.
Nikola T.
S Niki se známe přibližně 6 let. Na začátku jsme spolu trénovali v "závodní Crossfitové skupině", poté jsme cvičili podle tréninků, které jsem dával dohromady z jiných tréninkových plánů a nakonec jsem jí začal plánovat individuální tréninky.
Důvody, proč cvičí, se za těch 6 let neustále měnily. Nejdříve bylo cílem být co nejlepší v Crossfitu a vyhrávat závody. Po pár letech bylo cílem zvolnit a "spravit" všechno, co bylo narušeno příliš intenzivními a chaotickými tréninky. Dále bylo hlavním cílem snížení bolesti, zvládnutí pohybových aktivit mimo tělocvičnu, příprava na porod... apod.
Niki je momentálně na mateřské, zároveň pracuje a řeší stavbu rodinného domu. I přesto si udělá třikrát týdně čas a prostor na to, aby si zacvičila. To že má na cvičení energii a čas je dle mého názoru dáno hlavně tím, že si za ty roky vybudovala návyk v pravidelném cvičení. Samozřejmě měla spoustu různě dlouhých pauz od tréninků, vždy ale bylo jasné, proč pauzu má a kdy bude končit (např. šestinedělí po porodu).
Pravidelnost je nejdůležitější věc, když přijde na dlouhodobé výsledky v tréninku. Pomáhá lépe určit, co funguje, co nefunguje, jaké změny je třeba udělat a jak dlouho bude trvat, než se člověk opět zlepší.
👉 Chceš zvládnout cvičit pravidelně i v obdobích, kdy toho "bude hodně" a "nebudeš mít čas"?
👉 Chceš mít dlouhodobé výsledky v tréninku?
Tak začni dneska, protože pokud máš prostor na čtení tohoto příspěvku až do konce, tak pravděpodobně máš prostor na to, aby sis 2-3x do týdne zacvičil/a.
Blanka P.
1.) Vydržet 20s v horní pozici shybu
2.) Zlepšit kvalitu hvězdy na levou stranu
3.) Zvládnout gymnastický most
Toto jsou hlavní priority v rámci "silového tréninku na vršek těla", na které se zaměřuje tréninkový plán mé 55 leté maminky. Trénuje dvakrát týdně v posilovně a jednou týdně si chodí zaběhat. Víkendy většinou tráví otužováním, procházkami a výlety na hory. Její momentální cíle (v rámci "vršku těla") jsou:
👉 zlepšit stojku
👉 udělat striktní shyb na hrazdě
👉 naučit se gymnastický most
Jak výše zmíněné priority souvisejí s jejími cíli?
1️⃣ Výdrž ve shybu nadhmatem
- Dříve mamku trápila bolest hlavy a krku, když trávila delší čas v pozici na rukou s hlavou dolů. Zjistili jsme, že toto bylo zapříčiněno nadměrnou aktivitou svalů kolem krku a hlavy pokaždé, když zvedla paže nad hlavu. Pár týdnů pracovala na posílení "svalů mezi lopatkami a pod lopatkami", postupně se je učila zapojit v náročnějších pozicích a hlava ve stojce přestala bolet. Výdrž v horní pozici shybu je jeden z mnoha cviků, kdy si člověk může perfektně uvědomit zapojení těchto svalů. Je to také jeden z předpokladů k tomu, aby zvládla striktní shyb.
2️⃣ Zlepšit kvalitu hvězdy na levou stranu
- Ve stojce čelem ke stěně nemá mamka dostatečnou jistotu v tom, aby se dostala do vertikální pozice a stejně tak při vykopávání do stojky bez stěny neví, jak "bezpečně přepadnout". Jeden ze způsobu, jak "bezpečně přepadnout" je právě hvězda. Je výhodné jí umět na obě strany (protože nikdy nevíš, kde budeš padat). Zároveň mamku procvičování hvězdy baví, což je jen další "+".
3️⃣ Zvládnout gymnastický most
- Mamka mi jedno odpoledne zavolala a řekla, že by se chtěla naučit gymnastický most. Nebyl problém dát do tréninku základní progrese na tento cvik, protože už dávno měla dostatečnou sílu, rozsah pohybu a kontrolu nad pozicemi, které jsou předpokladem pro tento cvik. Pár minut před psaním tohoto příspěvku mi napsala, že už zvládla celý most (po 4 týdnech tréninků).
Někteří lidé v 55 letech počítají sekundy ve stojce, jiní počítají prášky v dávkovači na léky. Jsem rád, že oba mí rodiče patří k první skupině a dávají mi možnost prozkoumat, co "běžný člověk" zvládne, když začne cvičit "po padesátce".
Pavel P.
S Pavlem jsme se poprvé potkali na skupinové lekci Crossfitu. Tehda ho trápila bolest ramen, kvůli které měl dokonce naplánovanou operaci (která se nakonec naštěstí neuskutečnila) a vystřelující bolest z chodidla až po koleno. Také se cítil hodně ztuhlý a nezaznamenával, že by skupinové lekce vedly k zlepšení těchto potíží. Když přišel COVID a zákaz cvičení v tělocvičnách, tak přestal cvičit úplně. To vedlo k zhoršení bolestí a ještě větší "ztuhlosti". Krátce poté mě oslovila Pavlova manželka, jestli by mu nemohla dát 3 měsíční spolupráci semnou jako dárek na Vánoce (rok 2020). Souhlasil jsem a tyto Vánoce tomu byly 2 roky, co Pavla koučuji. Bolest ramen je dávno pryč, vystřelování z chodidla do kolene se také uklidnilo a jeho hlavním cílem je uběhnout Ostravský půlmaraton a cítit se dobře a v pohodě díky cvičení.
Velice často od lidí slýchávám, že doma cvičit nebudou, protože po práci už nemají sílu a energii, nebo protože mají jen pár činek a nějakou gumičku a to nestačí k tomu, aby si dobře zacvičili... a spoustu dalších výmluv.
Pavlovi je 58 let, chodí do práce, má dům o který se musí starat, má psa o kterého se musí starat a spoustu rodinných povinností (jako manžel, otec a děda). Také se svým založením cítí více jako "kavárenský povaleč" než jako sportovec.
I přesto všechno je schopen přijít domů a odcvičit si trénink nebo jít běhat. Nedělá mu problém postavit si z židlí a stoliček bradla, aby mohl trénovat "lopatkové dipy", nevadí mu přecházet z obýváku (kde většinou cvičí) do stodoly (kde má hrazdu), aby trénoval shyby.
Pavel cvičí, protože se chce "cítit dobře a v pohodě díky cvičení". Přál bych si, aby více lidí vnímalo pohyb jako něco, díky čemu se budou cítit dobře a v pohodě a ne jako něco, díky čemu budou mít pekáč buchet, 3% tělesného tuku nebo více lajků na instagramu. Věřím, že bychom poté měli ve fyziozioterapeutické ambulanci mnohem méně zmatených nemocných svalnatých lidí, kteří nejsou schopni najít energii na to, aby si zašli na 20 minutovou procházku nebo udělali pár cviků na zemi v obýváku.
Jan Č.
S Honzou spolupracujeme 4 měsíce. Jeho největší překážkou v tom, aby se naučil stojku, snatch, zesílil a nabral více svalů, je bolest vnitřních loktů. Tato bolest ho ze začátku limitovala v posilovně, rekreačních sportech jako je badminton, plavání ale také při každodenních činnostech.
Po úvodní diagnostice jsme zjistili, jaké změny na svalové, kosterní a nervové úrovni způsobují tuto bolest. Také jsme identifikovali, na čem by bylo třeba zapracovat v rámci regenerace s ohledem na tuto bolest a kde jsou nedostatky v silovém tréninku.
Honzův cvičební plán se postupně vyvíjel podle toho, jak se bolest chovala. Na začátku bylo hlavním cílem snížit bolest a nyní už se více zaměřujeme na samotnou sílu. Neustále kontrolujeme regeneraci, jaký má vliv na bolest a podle toho upravujeme tréninky. Například víme, že když jsou večírky, festivaly, více alkoholu, méně vody a horší spánek, tak se bolest loktů zhorší a potřebujeme tomu přizpůsobit tréninky.
V tréninku jsme se postupně zaměřovali na:
1️⃣ Mobilizaci periferních nervů, uvolnění svalů na krku a svalů předloktí - cílem bylo snížit akutní bolest loktů.
2️⃣ Schopnost dostat hlavu a krční páteř do neutrální pozice a udržet jí tam při cvičení a při každodenních aktivitách - předsunuté držení hlavy je jednou z hlavních příčin, proč lokty začaly bolet.
3️⃣ Stabilizace lopatek při tahových i tlakových cvicích (jednostranně a v jednoduchých pozicích) - nedostatečná stabilizace lopatek je další z hlavních příčin, proč lokty začaly bolet.
Za poslední 2 týdny se bolest loktů neozvala ani jednou. Honza už začíná pracovat na cvicích jako jsou přítahy na kruzích, kliky a různé varianty vertikálních tlakových cviků. Tyto cviky mu dříve způsobovaly bolesti. Také to jsou cviky, které je třeba bezpečně zvládnout k tomu, aby mohl zlepšit stojku a naučit se snatch, což jsou jeho cíle.
Perfektní zpětná vazba na tréninky, vyplňování individuálního dotazníku týkajícího se regenerace a pravidelná komunikace mi umožňují přesně určit, na co se musíme zaměřit a co Honzovi v danou chvíli doporučit. Poté je samozřejmě na něm, aby tyto věci dělal a dal mi opět zpětnou vazbu. Za 4 měsíce udělal Honza velký kus práce nejen v tělocvičně, ale i ve věcech, které dělá mimo ní. Skvělá práce @jan.celadin! 👊
Petra B.
Petru dříve trápila bodavá bolest ramene, která se ozývala i u každodenních činností (jako je např. řazení v autě). Také jí často po větší fyzické námaze v práci bolely bedra. Přibližně před rokem a půl mě oslovila, zda bych se na tyto dva problémy nepodíval blíže a neporadil jí, co by měla dělat. Společně jsme zjistili, že bolest ramene i zad je způsobena "svalovou nerovnováhou" a poradil jsem jí pár základních cviků na snížení bolesti. Petra se mi znova ozvala po 4 měsících po této schůzce s tím, že by měla zájem o dlouhodobější spolupráci - cviky jí pomohly snížit bolest, ale úplně se jí nezbavila.
Postupně v tréninku zatěžovala záda i rameno v základních bezbolestných pozicích, začala pít více čisté vody a soustředit na pestřejší a kvalitnější stravu. Bolest beder při práci se výrazně zlepšila a rameno se ozývá pouze když ho v tréninku dostane do krajní a nestabilní pozice (stačí změnit pozici lokte a rameno je bez bolesti). V rámci bolesti jsme se začali zabývat třetím "problémem", který Petru trápí dlouhodobě a to je bolest kyčlí, která se objevuje pouze při delším sezení v "pokroucené pozici". Zjistili jsme, jaké funkční změny (na úrovní svalů a kloubů zad) toto způsobují a co by měla dělat, aby se této bolesti zbavila. Vzhledem k fyzicky náročně práci (sestřička na JIP) a spouštění bolesti pouze když dlouho "křivě" sedí, bude tato věc vyžadovat dlouhodobější pozornost, nicméně díky pár cvikům, které provádí každý den, je schopna tuto bolest snížit na minimum.
Jakmile rameno přestalo bolet, tak se chtěla zaměřit na zlepšení stability lopatky (což byla hlavní příčina, proč bolest ramene vznikla), poté bylo cílem zvládnout striktní shyb a nyní pracuje na tom, aby byla schopna zvládnout striktní shyb pravidelně - to znamená ne jednou za měsíc ale ideálně každý týden, poté každý tréninkový den a nakonec několikrát v jednom tréninku.
🎯 Zvládnout pravidelně shyb, stojku bez opory stěny, zlepšit dýchání (u delších silových sérií je vždy limitace dech) a zbavit se bolesti kyčlí jsou nyní hlavní cíle naší spolupráce.
Konkrétní priority na dalších 8 týdnů (+-) jsou:
1️⃣ Zvládnout jeden striktní shyb podhmatem každý týden
2️⃣ Zlepšit dýchání při 10 minutovém testu na "Air Bike"
3️⃣ Zvládnout více než 10 kliků v libovolném tempu a plném rozsahu
4️⃣ Získat jistotu ve stojce čelem ke stěně
Pravidelná zpětná vazba na tréninky, měsíční konzultace, individuální dotazník ohledně tréninku, regenerace a stravování nám umožní už v průběhu tréninků zhodnotit, jakým způsobem Péťa reaguje na zátěž a zda je třeba něco upravit.
Petr P.
Taťka mě s prosbou o individuální koučink oslovil před 4 lety, kdy se po roce navštěvování skupinových lekcí a příležitostných osobních tréninků s trenérem, stále potýkal s bolestí zad, bolestí ramene a nepřibližoval se ke svým cílům (jako bylo např.: zlepšení v gymnastice, zbavení se bolesti nebo pravidelně a bez bolesti běhat).
V listopadu minulého roku mu bylo 55 let. Nemá žádné bolesti, cítí se skvěle, každý týden si chodí zaběhat. V zimě chodí na běžky, v létě jezdí na kole a každý týden chodí 2x do posilovny, kde procvičuje gymnastiku, vzpírání a klasický silový trénink.
Teď bych měl možná napsat, že k této změně vedl hlavně revoluční speciálně postavený individuální trénink, který jsem sestavil na základě informací ze studia fyzioterapie a všech svých trenérských kurzů a který znám jen já. Nicméně jsem si v 15 letech slíbil, že už nikdy nebudu lhát, tak tady napíšu pravdu o tom, co mělo největší vliv na taťkovo zlepšení:
1️⃣ Zodpovědnost a schopnost poučit se z nezdaru
- Když se mu přihodí cokoli nepříznivého, vždy se jako první soustředí na to, co by ON SÁM mohl změnit, aby této situaci příště předcházel, případně aby zmírnil její aktuální následky.
2️⃣ Schopnost říkat NE
- Pokud něco není v souladu s jeho prioritami (mít čas pro sebe, být bez bolesti, být zdravý, schopnost provádět rekreační sporty), případně ho to oddaluje od dosažení jeho cílů, tak to dělat nebude.
3️⃣ Trpělivost
- V životě jsem nepotkal trpělivějšího člověka. Moc dobře ví, že vše, co má nějakou hodnotu, tak nějakou dobu trvá a většinou není snadné toho dosáhnout.
Je mi 24 let a přijde mi nefér tady psát, že "na věku nezáleží". Nicméně denně se setkávám s lidmi, kteří mají 30-40 let a nejsou schopni zvednout své roční dítě, protože jim vždy švihne v zádech, "nemají čas" aby dostatečně spali, vařili si jídlo a pili čistou vodu. Nadopovaní prášky proti bolesti mi říkají "Jen počkejte, až Vám bude 40 let" nebo "No jo, to je to staří, to Vy ještě nemůžete znát (35 letý pacient).
Tito lidé většinou nechtějí slyšet o tom, jak je důležitá zodpovědnost, trpělivost, schopnost říkat ne, regenerace, stravování apod. v tom, aby se zbavili bolesti.
Proto se také dlouhodobě nikdy nezbaví bolesti, zůstanou závislí na zdravotním systému a budou stále nespokojení se svým životem. Na fyzioterapii se většinou učí jak sedět, ležet, stát a vykonávat každodenní aktivity bez bolesti. Uvolňují si přetížené svaly, zablokované klouby, chodí na masáže, berou prášky na tlak, cholesterol apod. což jsou všechno jen "náplasti" na mnohem větší problémy.
Mezitím taťka procvičuje dipy a shyby na kruzích, učí se "power" varianty snatche a cleanu, pracuje na zesílení v pozicích specifických pro muscle-up na kruzích, běhá a doma uklízí v zátěžové vestě.
Petra M.
Péťu dříve trápila bolest zad - nejdříve se objevovala u fyzicky náročnějších činností, ale postupně byla i u každodenních aktivit, jako je například prosté sezení. Věděla, že jí cvičení a "rozumná" životospráva, pomůžou bolest snížit a proto mě oslovila.
Jejím hlavním cíle bylo, aby se zbavila bolesti zad, kolen a kyčlí. Dva měsíce cvičila v posilovně ale poté (díky covidu) začala cvičit doma v obýváku. Péťa měla vždy časově i psychicky náročnou práci, proto jsme museli tréninky často upravovat a zkracovat, aby je zvládala (několik měsíců cvičila 3x týdně 20-30 minut v 5 hodin ráno). Ve volném čase pro ní bylo vždy důležité věnovat se svému pejskovi, s kterým chodí pravidelně na cvičák, v létě na tábory a na soutěže. Takže pár dní nebo týden bez tréninku není žádnou zvláštností v jejím plánu. Je tedy jasné, že trénink (od Péti, ne jejího psa) nebyl nikdy tou největší prioritou v rámci toho, kde tráví svůj čas.
Díky své trpělivosti a zodpovědnosti se Péťa zvládla zbavit bolesti, je schopna trénovat a přetahovat se s pejskem aniž by jí švihlo v zádech (což byl 2. cíl) a zvládne se přitáhnout na hrazdě (což byl 3. cíl). Tohle všechno trvalo přibližně 2 a půl roku. Trvalo by to kratší dobu, kdyby chodila 3x týdně na 60 minut do perfektně vybavené posilovny? Pravděpodobně...Trvalo by to kratší dobu, kdyby méně času trávila na cvičáku a procházkách s pejskem? Pravděpodobně...Trvalo by to kratší dobu, kdyby méně "řešila" (i ve svém volném čase) práci a nezáleželo by jí tolik na ní? Pravděpodobně...Ale nedávalo by smysl upřednostnit cvičení nad věcmi, které jsou pro ní nejdůležitější (jenom proto, že to řekl nějaký fyzio fitness kouč).
Díky spolupráci s Péťou jsem se naučil spoustu věcí a níže bych chtěl zmínit pár z těch, které mi nejvíce pomohly pochopit, jakou roli dnes hraje cvičení v našem životě:
1️⃣ Není zdravé cvičit, pokud to nepodporuje ostatní činnosti, které děláš během dne.
2️⃣ Nemá smysl cvičit, pokud ti to neumožňuje dělat lépe věci, které jsou pro tebe důležitější než samotné cvičení.
3️⃣ Měl bys cvičit proto, že chceš, můžeš a je to jen pro tebe. Jakýkoliv jiný důvod jako např.: zbavení se bolesti, zhubnutí, nabrání svalů, muscle-up nebo PRko na zadní dřep, není dlouhodobě udržitelný.
Jan Č.
Naučit se snatch, stojku a dvojité přeskoky přes švihadlo jsou nyní 3 hlavní Honzovy cíle. Spolupracujeme spolu již 10 měsíců. Každý trénink, každý cvik, každé opakování a každé doporučení v rámci regenerace vždy sloužilo k tomu, aby jej postupně přiblížilo těmto cílům.
Ze začátku nebyly tréninky moc "zábavné" a na první pohled se mohlo zdát, že cviky nijak nesouvisí se vzpíráním nebo gymnastikou. Hlavní prioritou bylo snížit bolest loktů, kyčle a zlepšit "kontrolu ramen/ lopatek" a celkově pracovat na ne příliš záživných základních věcech. Nicméně Honza byl celou dobu trpělivý, věděl přesně smysl a priority tréninku a když už ho něco přestalo bavit, tak mi to sdělil - tak jsem mohl vymyslet jiný způsob, jak dosáhnout kýženého výsledku, aniž by Honza ztratil motivaci nebo zálibu ve cvičení.
Jakmile se bolest loktů snížila na minimum (tzn. ozývá se jen u téměř maximální intenzity v tréninku), bolest kyčle zmizela úplně (byla způsobena nedostatečně silným středem těla... takže žádné mobilizace a protahovačky na kyčle/ třísla by tady nepomohly) a technika základních cviků v každém pohybovém vzoru byla "dostatečně dobrá", tak jsme do tréninku začali zařazovat konkrétní cviky na zlepšení vzpírání, stojky a přeskoků přes švihadlo.
Jak to vypadá v praxi?
1. Každý trénink má jednoduché "skákací" drilly - zejména aby se naučil zpomalit během skákání přes švihadlo a naučil se pořádně "odrazit a vytáhnout ze špiček", protože hlavní limitací u dvojitých přeskoků je zbrklost a malý výskok.
2. Na konci tréninku má 2x týdně procvičování nadhozu a trhu. Proč na konci? Protože to ani z daleka není ta nejdůležitější část tréninku ALE je to něco co chce dělat, může to dělat a má na to čas/ prostor.
3. Procvičování stojky jako takové ještě v tréninku Honza nemá. Vzhledem k dřívějším potížím s lokty je nejdříve cílem, aby zvládnul alespoň 3 shyby a 3 dipy v plném rozsahu bez bolesti loktů a se symetrickým postavením ramen (na čemž pracujeme).
Kryštof P.
"Zrezlý ventil"(2. fotka) a "neidentifikovatelný farmářský předmět" (3. fotka) bylo to nejkvalitnější vybavení, které měl Kryštof k dispozici, když jsme spolu začali spolupracovat. Ozval se mi 2 roky zpátky, když na Novém Zélandu trávil +-8 hodin denně obíráním stromů. Jeho hlavním cílem bylo zlepšit "držení těla" a snížit únavu (zejména ramen a zad) po práci.
I přes fyzicky náročnou práci a někdy vyloženě "bojové podmínky" si vždy udělal čas na cvičení. Ze začátku byly tréninky kratší (30 min.; 3-4x týdně) a byly zaměřeny zejména "postupné zvyšování rozsah pohybu" v jednotlivých pohybových vzorech - cílem nebylo nutně zlepšit sílu nebo nabrat svaly, ale lépe zvládat práci. Struktura tréninků byla dost variabilní i s ohledem na to, že množství práce se měnilo téměř každý měsíc.
Kryštof se již po pár týdnech cítil mnohem lépe a kromě toho, že začal pravidelně cvičit, tak krátce po začátku naší spolupráce přestal pít alkohol a později sekl i s kouřením (což také do velké míry ovlivnilo, jak zvládal práci).
Po návratu do ČR si pro jistotu našel ještě náročnější práci z které se opět ozývaly záda a lokty. Opatrně jsme pracovali na tom, abychom dále zvyšovali jeho "odolnost" na zatížení, které v práci měl a tréninky se opět přizpůsobovaly jeho časovým možnostem a množství samotné práce.
Nyní má bolesti pouze v případě, že dostane přímý úder od krávy (myšleno to zvíře), cvičí 2x týdně v posilovně, kdy se věnuje jak vytrvalostnímu tak i silovému tréninku a priority se už více týkají cvičení jako takového - zvýšit váhu na dřep, posílit stabilizátory lopatek a vybudovat základ ve vytrvalosti. Je to velká změna oproti prioritám, kterých jsme se drželi první 2 roky (+-), což bylo např. už výše zmíněné zvládání práce, pravidelnost v tréninku, snížení bolesti apod.
Pokud chce člověk cvičit opravdu "funkčně" a není to vrcholový sportovec, tak by mělo takové cvičení nejdříve zlepšit věci, které jsou pro něj důležitější než trénink samotný. Tzn. zvládání zátěže v zaměstnání, trávení času s dětmi, partnerem/ partnerkou apod. Až poté má smysl pracovat na "maximálce" na zadní dřep, zrychlení na vesle nebo prvním "muscle-upu".
Další fakt je ten, že většina lidí v dnešní době k zlepšení své funkce nepotřebuje vzpěračské osy, kettlebelly a trenažéry. Co doopravdy potřebují je zodpovědnost, upřímnost, pravidelnost a možná pár dřepů se "zrezlým ventilem".
Tomáš S.
Tomáš se pohybu a sportu věnuje už od svého dětství, kdy hrál 3 roky hokej a následně 17 let fotbal. Poté se začal věnovat silovému tréninku v rámci skupinových i individuálních lekcí. Nicméně s časově náročnou prací se mu nedařilo věnovat pohybu tolik času, kolik by si přál. Navíc je pro něj nesmírně důležitá rodina, které věnuje téměř veškerý svůj volný čas. I přesto, že chtěl cvičit, tak v trénincích nebyla žádná pravidelnost, byly často příliš dlouhé, náročné, nezábavné... a příliš nepřispívaly k tomu, aby lépe zvládal hokej v zimě, golf a sparťany v létě a zejména situaci doma a v práci.
Nepravidelnost a "žádný progres a smysl" ve cvičení vedly k tomu, že mě Tomáš před 9 měsíci oslovil. Hlavním cílem bylo "poskládat" trénink tak, aby to pomáhalo všem výše zmíněným věcem a nezabíralo to nadmíru času. Tzn. tréninky přizpůsobené jeho časovým možnostem s cílem zlepšit 5, 10 a 21,5km Spartany, hokej v zimě a golf v létě.Mimo tréninky jsme spolu také probírali, jak zlepšit celkovou regeneraci, aby lépe zvládal veškeré aktivity během dne. Což obnášelo hledání způsobů, jak pít více čisté vody, méně alkoholu a zpomalit u jídla.
Už od začátku jsem obdivoval, kolik toho Tomáš zvládá. Je to člověk, který skutečně nikde neztrácí čas a jde si za tím, co je pro něj důležité. Během posledních 9 měsíců má 96% úspěšnost v "plnění tréninků", tzn. ze 108 tréninků vynechal +-5, což je perfektní výsledek vzhledem k dřívější nepravidelnosti. Cítí se silněji, s tréninky je spokojený, na hokeji ho už nebolí kříže ani záda a není z něj tolik unavený. Překážky na letošních sparťanech zvládal mnohem lépe a už ho neomezoval úchop, jak tomu bylo dříve.
Blanka P.
Já vím... jsou to "jen" kliky a dipy. Ale jsou to kliky a dipy, které zvládne moje 55letá mamka, pravděpodobně ve větším rozsahu a s lepší technikou než většina mužů v jejím věku.
Je 13 kliků lepších než 8 kliků? S ohledem na jeden z jejich hlavních cílů - "hýbat se i ve vyšším věku" - pravděpodobně ne. Její plán nikdy nebyl a není poskládán tak, aby "co nejvíce zlepšila kliky". Hlavní myšlenkou je pravidelnosti, udržitelnost a zábava = protože jen tak zvýšíme šance, že se opravdu bude hýbat ve vyšším věku. Nicméně je fajn vidět, že se i "objektivní" ukazatele, jako je např. max. počet kliků, posouvají tím správným směrem.
💪 Proč jsou pro mamku důležité kliky?
Aby bezpečně zvládla alespoň 3 dipy.
💪 Proč jsou pro mamku důležité dipy?
✅ Aby zvládla co nejdéle procvičovat stojky, které jí baví.
✅ Aby byla větší pravděpodobnost, že zvládne ubrzdit případný pád rukama (aniž by jí vyletělo rameno), když to nestihne nohama.
✅ Aby měla "zdravé a funkční" horní končetiny... Což zvýší pravděpodobnost, že se bude moct hýbat ve vyšším věku.
👇
Pokud cvičíš "funkční trénink", tak by všechno v tréninku mělo dávat smysl s ohledem na tvou funkci. A pokud je tvým cílem hýbat se ve "vyšším věku" více než většina populace, tak bys měl/a zvládnout alespoň 3 kliky a dipy.
Michal W.
Michal mě oslovil před rokem, kdy ho trápila bolest levého ramene převážně v pozicích s paží nad hlavou a při rotacích do obou směrů. Vis na hrazdě byl nesnesitelný (pro bolest) a během diagnostiky jsme zjistili, že bolí i prosté zapažení.
Další z jeho potíži bylo/ stále je pravé koleno, kde má natržený meniskus. Nemá v něm "jistotu", když chce procvičovat přihrávky se synem - při každém "vytočení a kopu" cítí bolest.
Nejdůležitější cíle jsou tedy návrat k pohybu bez bolesti - zejména lyžování, kolo a přihrávky se synem.
Míša cvičí 2x týdně a tréninky má vždy do 60 minut. Má dvě časově i mentálně náročné práce, barák, psa, děti... takže 2 tréninky týdně jsou maximum, které zvládne dlouhodobě udržet. Vzhledem k jeho vytížení, relativně nízké frekvenci tréninku a jeho cílům, není zábava, pestrost a variabilita ani z daleka tou nejdůležitější složkou jeho plánu. Právě naopak se mnohdy stávalo (a nejspíš tomu tak bude ještě několikrát v budoucnu), že měl několik týdnů po sobě pořád ten samý cvik... občas i stejný počet opakování, sérií... zkrátka bylo to pořád stejné, ALE každý trénink se zaměřoval na něco jiného (v rámci "techniky" daného cviku) - postupně se učil pracovat s tělem v jedné pozici a jakmile bylo vše bez bolest a měl nad pohybem jistotu, tak jsme změnili cvik na náročnější.
Díky své vytrvalosti a pravidelnosti v trénování se v posledních 2 měsících už mohl zaměřit na procvičování shybu a dipu - vše bez bolesti ramene. V koleni stále nemá jistotu při "torzních pohybech", ale stabilita v základních pozicích - jako je výpad, bulharský dřep, mrtvý tah na 1 noze apod. - se výrazně zlepšila oproti našim začátkům.
Momentálně pracuje na tom, aby zlepšil technicky bulharský dřep se závažím a zvládnul alespoň 5 symetrických bezbolestných negativních dipů a shybů. Než se dostaneme k "poskakování" a jiným "drillům k získání jistoty v koleni při fotbale" , tak by kromě bulharského dřepu se závažím měl zvládnout alespoň 2 minuty výdrž v sorensonu na GHD.
Proč? Protože dostatečná "absolutní síla" je základ jakéhokoliv sportu (i toho rekreačního).